Raukon 2001 aneb Potkali se u Kolína 1/2

Rozhodla jsem se vložit sem některé ze svých pradávných reportů z pradávných conů.
Kde je jim konec?
Ano, bývala jsem nadšený nováček :)
Toto je první z nich.



Poslední týdem před Raukonem byl takový hektický. Dělala se trička (samozřejmě na poslední chvíli), domlouval se společný odjezd a shánělo se ubytování. (Díky, Yanni).
A pak už to přišlo.

Pátek
Sraz s neznámým počtem především neznámých osob byl na Hlavním nádraží u pokladen. Když jsem vylezla z metra, uvědomila jsem si, jak hloupý to je nápad. Celá Praha totiž měla sraz na Hlavním nádraží u pokladen, aspoň mi to tak připadalo. Chvíli jsem nevěděla, jestli vůbec někoho najdu. Poté mi však padl zrak na charakteristicky oděné postavy (na tomto místě bych chtěla poděkovat Janchorovi, Obiwanovi a dalším za nezměrnou odvahu a obětavost, kterou projevili, a za jejich ochotu sloužit jako významné orientační body).
Nakonec jsme vyjížděli z Prahy v počtu "hodně". Vlak byl narvaný k prasknutí, v uličce se stálo ve dvou řadách. Celou dobu mne Macca tiše proklínal, že jsem ho přemluvila aby nejel autobusem.. ("Ve vlaku to bude pohodlnější...") Asi jsme neměli jet rychlíkem...
V Kolíně jsme zjistili, že kupodivu jsme jediní z celého vlaku, kdo míří na Raukon. Po konzultaci s mapou jsme se tedy vydali na místo činu.
U školy jsme nebyli první. Již tam čekaly davy dychtící po vpuštění na místo orgií. Do budovy a ven proudili organizátoři, pilní jako mravenečci, a nosili množství různých zajímavých předmětů (například monitory, počítače, monitory, klávesnice, monitory atd.). Poté, co bylo pravděpodobně vše důležité na svém místě, bylo místo conání zpřístupněno široké veřejnosti, a to s pouhým pětiminutovým zpožděním oproti programu. Okamžitě se utvořila fronta u registrace, která byla sice dlouhá jako na tramvajenky, ale díky šikovnosti odpovědných osob bylo odbavení čekajících vcelku rychlé.
Pak už následovaly takové ty obyčejné starosti, jako kam mrsknout bagáž, kde je co, hlavně záchody, jaký je vlastně program a podobně. Dokonce i nějakých přednášek jsem se v pátek zúčastnila. Nejvíc se mi líbil chat live, což vlastně nebyla přednáška, ale posezení mnoha zájemců. Je pravda, že jsme se za dvě hodiny stihli tak akorát představit a něco o sobě říct, ale poznala jsem spoustu nových lidí a dozvěděla se různé zajímavé informace (jako třeba že Dortovi odpojili net, že nechodí na chat, protože mu odpojili net, že není v konferenci, protože mu odpojili net, že stránky už nedělá, protože mu odpojili net...) Také Landovo ochotnické vystoupení s použitím židle a vlastního oděvu stojí za zmínku... pěkné... :-)
Poté se promítaly fan filmy, to bylo také pěkné. Skončilo se po půlnoci, kdy si místnost zabrali na nějakou dobu Holocroňáci. To nicméně nezabránilo některým nám ostatním, abychom nestáli na chodbě a nekecali. Po té jsme se přesunuli do přízemí ke stolečkům a kecali jsme. Ve tři ráno už jsme byli trošku unavení, tak jsme šli spát.

Sobota
Kolem deváté hodiny ranní jsem se vykulila ze spacáku a uvedla se do použitelného stavu. Jen jak se mi podařilo vypůjčit si od MP nejakých pár comixů, už dorazily Yanna s Leou a s nimi jsem se přesunula do ubytovny na Zimním stadionu, kde jsme měly spát následující noc. Mimochodem, je to pěkná ubytovna. Ceny mírné, příslušenství na pokoji... a asi jen kilometr od místa conání. Po odložení zavazadel jsme se rychle vrátily na Raukon, zmeškaly pár přednášek, seznámily se s dalšími miliony lidí a přesunuly se na CTF.
Capture the Flag byla událost námi očekávaná po řadu měsíců. Původně měl být náš tým tvořen osobami z Poetlandu. Pak ale -dam- musel na svatbu... a Dedik onemocněl. Místo nich nastoupili obi.811 a Gurroa, takže složení týmu bylo vlastně Poetland a přátelé.
Naším cílem bylo neudělat si ostudu a to se nám povedlo. Po tom, co jsme v první hře za stavu 1:1 hráli už tak přibližně několik let a z důvodu vyčerpání po hřišti chodili, byl náš zápas přerušen na dobu nutné regenerace mužstev. Za onu dobu jsme se domluvili se svými protivníky (mám dojem, že to byl X-TEAM) na několika malých plánech. Takže když jsme proti sobě opět nastoupili, voláním "Plán A!" jsme zkoordinovali naši činnost. Na vybídnutí rozhodčího ke hře jsme se k sobě rozeběhli a... začali si zuřivě potřásat rukama.
Pak jsme se vrátili na svá stanoviště... a voláním "Plán B!"... no, však víte. Na povel rozhodčího jsme se zuřivě rozeběhli... a pálili do diváků. :-)
Poté jsme se opět vrátili na svá stanoviště a voláním "Plán C!"... způsobili hrůzu v očích rozhodčího... a nejistotu mezi diváky.
A skutečně... na znamení rozhočího jsme se zuřivě rozeběhli... a začali konečně hrát. Vítězství (naše) přišlo brzo! Gurroa ukořistil nepřátelskou vlajku: "Já vůl, teď musíme hrát dál!"
V druhém kole jsme byli těsně poraženi (2:1).
A protože ještě někteří z nás (já) neměli dost, dali jsme si na závěr přátelák dvou složených týmů, což jsem asi neměla chtít, neboť jsem se stala obětí neúmyslné prudké střely do obličeje. No, modřina je vidět jenom hodně zblízka.
Poté následovalo posezení v čajovně, přičemž nám nečekaně a kvůli změně v programu unikla přednáška F. Fuky o ztracených scénách... a já se na ni tolik těšila!!! No, viděli jsme potom aspoň filmové novinky...
Zlatým hřebem večera bylo divadlo. Kdo tam byl, ví, kdo nebyl, ať lituje. Bylo to dokonalé. Matka (jedna, dva, tři... maska :-))Yody byla obzvlášť pěkná. A též příběh byl pěkný. A herci hráli pěkně. A vůbec to bylo pěkné. Natáčel to někdo?
Také se konalo vyhlášení soutěže o nejlepší kostým. Kostýmů je rok od roku více a jsou rok od roku lepší. Bylo to těžké rozhodování. Příště by asi mělo být vic kategorií... Nejhezčí kostým. Nejoriginálnější kostým. Nejslušivější kostým. Nejlépe ušitý kostým. Nejšikovnější tvůrce kostýmu... a další. Já myslím, že nezávisle na bodovém vítězství zvítězili vlastně všichni. Ono to bylo opravdu těžké rozhodování...
Teď nevím kdy vlastně pobíhala beseda s tvůrci fan filmu Quest for Holocron... no, bylo to v sobotu večer a taky byla pěkně vypečená. Též byl promítán trailer.
Musím se přiznat, že mi sobotní večer tak nějak splývá... to asi únavou. Když už jsem na přednášce Sex ve Star Wars málem usínala, rozhodly jsme se to zabalit a odebraly jsme se na Zimní stadion, kde jsme následně asi do půl páté do rána řešily naši povídku Sestry a podobné věci, načež jsem upadla do bezvědomí.

Neděle
Vzbudila jsem se v devět ráno a proklela sama sebe za to, že jsem si nastavila budík. Budík jsem následně taky proklela. Rychle jsem se vyhrabala z postele a vyrazila poklusem na Raukon s tím, že Yanna s Leou za mnou přijdou až přijdou. Zbytek dne jsme se nějak míjely. Ani jsem nebyla na moc přednáškách... snad jen na Sovogově Proč SW všechny zaujaly... a pak na Diaboliádě, ale tu jsem moc nevnímala, protože jsme vzadu řešili věci kolem dalšího českého fan filmu. Hlavně jsem s mnohými různými lidmi povídala... a povídala... a povídala. Taky se z ukázek 3D modelů TomaG vyklubala taková docela slušná improvizovaná přednáška... kterou jsme korunovali stínovými obrázky motivů ze SW. Já umím Jar Jara, pak tam byl X-wing, dvou lidí nebo tří rukou je zapotřebí pro Star Destroyer nebo TIE.
A pak už byl najednou konec... a dalo se do deště.
Cesta vlakem do Prahy probíhala v družné atmosféře. Opět nás bylo hodně, myslím že asi dvanáct. Nejdříve jsme stáli v chodbičce, protože jsme se nechtěli rozejít po dvou po třech do různých kupé, ale když kolem procházel průvodčí, tak z nás asi dostal strach a nasměroval nás do kupé pro invalidy (asi si myslel, že máme všichni papíry na hlavu..., no byli s námi okostýmovaní Janchor a Obiwan, tak...). Do kupé se nás narvalo deset, rytíři Jedi zůstali galantně stát na chodbě, kde podle mého názoru probírali svůj fan film.
Po nějak podezřele krátké době jsme byli na Hlavního nádraží. Tam jsme se rozdělili na dvě skupinky... skupinka A zamířila do metra, skupinka B pěšky na Masarykovo nádraží. Loučení bylo dlouhé a srdceryvné.
Co dělala skupinka A nevím, ale skupinka B usoudila, že jsme měli na Raukonu nějak málo Star Wars, a tak jsme po cestě založily volné pěvecké sdružení. Imperial march byl zajímavý hlavně tím, že i při zpěvu této melodie něžnými dívčími hlásky opouštějí Sherwood před Hlavním nádražím všichni bezdomovci. Duel of the Fates ztroskotal na tom, že jsme si nemohly vzpomenout na slova... Když jsme zpívaly motiv Star Wars, přecházeli všichni na opačný chodník. A víte, ze hala u pokladen na Masaryčce má skvělou akustiku? Motiv Luka Skywalkera tam zněl nádherně.
S Leiou jsme se rozloučily písni Medvědi nevědí... a pak už se to celé nějak rozdělilo. Dorazila jsem domů, zamyslela jsem se nad tím, že bych začala psát report, ale pak jsem radši zalezla do nory a vylezla až ráno.

Na co jsem zapoměla
No, zapoměla jsem na svého bratra, který přijel jen na sobotu, měl s sebou svůj meč, ale nevzbudil tím nijak velký údiv, což se mu běžně nestává. Svého bratra jsem představovala slovy: "Toto je můj bratr," načež on říkal: "Já jsem bratr," a další údaje, jako například své jméno neposkytoval. Tvrdil mi, že to ani nemá cenu, že si ho stejně bude každý pamatovat jen jako mého bratra.
Taky jsem zapoměla na souboje, které jsem měla v pátek večer a v neděli odpoledne s Abaddonem. Byly to skvělé souboje a já jsem ho myslím v neděli zdržela tak, že nestihl vlak v 16:34, za což se mu hluboce omlouvám. Ale souboje to byly nádherné.
Také s jinými jsem měla souboje, a to v sobotu, třeba s mým bratrem a s desítkami dalších lidí, jejichž jména si nepamatuju.
Taky jsme s Leiou trochu probíraly Medvědy... že by další český fan film?
... A když se náš vlak blížil k Hlavnímu nádraží, tak se nějak zastavil a pak chvili pomalu popojížděl dopředu a dozadu. My jsme věděli, že je přitahován vlečným paprskem a zapnul zpětný chod, nakonec použil auxiliar power, což Draky pohotově a správně přeložila, a já už zapoměla jak... ale nakonec ho Hvězda smrti... eee, Hlavní nádraží přece jen přitáhlo.
A určitě jsem ještě na něco zapoměla.
Jo, zapomínala jsem tam jíst a spát, ale to asi nebudu jediná.
A ještě něco... no, to nevadí. Nejsem jediná kdo píše report... aspoň doufám :-)

Poděkování
Děkuju všem!
Děkuju organizátorům, kteří s tím měli neskutečné množství práce.
Děkuji kolegům SW fanům za skvělou atmosféru.
Děkuji i těm, co nebyli SW fany (já vím, je to neuvěřitelné, ale všichni lidi na světě NEJSOU SW fani), za to, že byli taky prima.
Děkuji těm, kteří se s otevřenou pusou otáčeli za rytíři Jedi. Sice se to nikdy nedozvědí, protože asi ani nejsou na netu, ale stejně byli zdrojem skvělého pocitu...
Děkuju přednášejícím.
Děkuju CSWU.
Děkuju.