Festival fantazie 2011

No jo, mezitím jsem zažila něco dalších conů, které jsem tak nějak neoreportovala, protože jsem po nich byla moc unavená a tak různě, ale FF je prostě moc dlouhý na to, aby ho člověk mohl přejít :)

Tak to vezmu heslovitě, stručně a tak podobně.

Cesta

Příští rok asi pojedu Pravdabusem. Hromadný odjezd v počtu dvou kusů není to pravé ořechové. No, aspoň jsme si s Gwen užily trochu klidu před bouří... tedy FFkem.

Šokovala mne přítomnost dodáFFky před chotěbořským nádražím a odvoz těžkých batohů až k Aréně – koho to napadlo, to byl génius! První pochvala.

Registrace

Po změně příjmení jsem od Z, takže jsem mohla strouhat mrkvičku všem těm, co stáli v dlouhé frontě u prostředních písmen. Přišla jsem, zaregistrovala se, obdržela vše, kromě materiálů (kvůli frontě jsem se rozhodla vyzvednout si je později) a proklela vedoucího Avalcon linie, který mi zatím neumístil pořad. Myslím, že by mu Vašek měl strhnout nějaké volňásky...

Ubytování

Klasicky Obchodka, klasicky asi nejlepší poměr cena/výkon/vzdálenost. Zjištění, že máme pokoj směrem ke Smetance, vedle schodiště a obklopený svými kamarádkami – příjemné plus. Spekulace, že pokoje směrem na západ neexistují. Otázka Kleio, s kým že je zapotřebí se vyspat, aby takový pokoj dostala.

Letos nejely Yanna s Leou, takže jsem nežádala o třílůžák. To se ukázalo být poněkud kontraproduktivní...

Jo. Víte to. Vřešťan.

Nemám nic proti dětem na Obchodce, pokud je rodiče zvládají. Tohle ale nebyl ten případ. Jako ani nešlo o to dítě, které se, pravda, projevovalo na svůj věk trochu nestandardně – několik dětí věku roku a půl, případně necelých dvou let znám, a opravdu není jejich běžným projevem vzteklé vyvřeskování. Jo, dítě nemá vypínač, ale...

Druhý den jsem rodiče identifikovala a promluvila si s nimi a trošku se to zlepšilo. Jenže stejně se občas prcek rozkřičel v sedm ráno a vřeštěl třeba půl hodiny – to nebyl pláč, ale vzteklý jekot. Jeden by myslel, že něco takového rodiče vezmou aspoň ven, kór když je hezky. Přece jen půl hodiny je hodně dlouhá doba... a to někoho to vřeštění prý budilo třeba v pět ráno. (Mně ne. Mně už třetí den v pět ráno nevzbudí vůbec nic.) Upozorňuju, že my jsme bydleli přes chodbu a že vřískot budil i lidi, co bydleli nad trojákem.

Je to věc rodičů, no. Nakonec se dokonce ve sprchách objevil (na pohled slušný) vzkaz, že abychom se mezi druhou a pátou ranní radši moc nesprchovali, že to budí chudáka dítě, že je stejnak noční klid (!) a že sprchy jsou i o patro výš a níž (jsou, ale pánský!) a že jsou vůbec chudáčci, nebohý dítě, a že snad příští rok dostanou lepší pokoj! Jako jasný, když mám dítě, tak se mu musím přizpůsobit, ale nemůžu totéž žádat po celém patře Obchodky! Není lepší si připlatit trochu za hotel a mít klid? Jako pro to dítě...

Za tohle organizátoři nemůžou, to se prostě řešit nedá, věkový limit taky není samospasitelný (myslím, že na OA byl snad ještě nějaký prcek, který ale nikomu nevadil). To je prostě věc konkrétních rodičů, kteří nejsou soudní, očekávají zalevno ubytování a hlavně „ohledy na dítě“, které sami nezvládají. Stejně dobře je možný, že za sousedy vyfásnete pozdě v noci hulákající opilce nebo rozjívené puberťačky, co hlasitě diskutují do čtyř do rána. Vyřešit to nejde, nevím, nakolik je fér rozdávat bany na konkrétní ubytování konkrétním lidem... Obchodka je Obchodka, špunty do uší jsou běžným vybavením. Ale řvoun nepotěší.

Na druhou stranu se ve sprchách uklízelo a hlídací paní a mladík byli standardně milí. (Prosím své některé kamarádky, aby příště příliš neslintaly nad obsluhujícím personálem, může je to uvádět do rozpaků.)

Program

Program byl super. Prakticky první půlku conu jsem strávila na Potterovi a další část na Hvězdných válkách. Viděla jsem i nějaké jiné přednášky než své a opravdu se mi líbily! Padmé a její přednáška o HP Fashion byla fakt zajímavá, a to jsem si myslela, jak to nemám nastudované. O spoustě kostýmů jsem vůbec nevěděla. Výroba hůlek, díky které jsem se, jako zatracený perfekcionista, učila obdrátkování. Milý pane Rickmane, kde se mi podařilo udělat chybu v dopise Rickmanovi *mře*. Pár filmů, zmeškané přednášky, na které jsem chtěla jít, klasika. Letos v programu opravdu málo prostojů a zabitých půldní. Asi nejlepší FF zatím.

Mé přednášky letem světem

Dopravní infrastruktura měla nečekaný úspěch. Pod tímto tématem jsem mimo jiné podvratně asi dvacet minut hovořila o systému železniční dopravy ve Velké Británii a zdá se, že se to líbilo...

Je-li Honor Harringtonová Mary Sue, to byla otázka, jistili jsme, že ano, ale že to nevadí. Přednáška byla fajn, byla trochu úkrokem stranou, ale bylo to hezké.

Mary Sue jako takovou už asi příští rok nebudu dělat. Jo, je to pokaždé trochu jiné, ale tomuhle tématu dám přestávku. Zaslouží si to.

Nikdo nejsme dokonalý se nakonec nad očekávání povedlo. Poznatek – skoro všichni, co kdy psali, vyrobili nejméně jednu Mary Sue. A dokonce i ti, co nikdy nepsali, takovou někde mají...

Autorské čtení. To by možná nebylo špatné někdy zopakovat drobně upravené...

Průvodce sovami, na to dorazili i lidé, co nebyli Potteristi, asi i díky letáčkům. Do příště by to možná chtělo ještě drobet rozšířit, časově tam bylo místo tak ještě na dvě až tři sovy. Zkusím najít nějaké pěkné obrázky atypických sov. Doufám, že jsem rozšířila obzor několika lidem ;)

Dějiny čar a kouzel, které skrývaly čarodějnické procesy ve Skotsku, měly nakonec docela úspěch. A to jsem z téhle konkrétní přednášky byla asi nejvyplašenější, protože se opírala o konkrétní historická fakta a já to nechtěla všechno pomotat.

My Immortal byl opět epický. Rozšířený na dvě hodiny (a stejně jsem nestihla všechny bonusy), menší počet čtených ukázek, takže neangličtináři se necítí vynechaně, naházení nejhustších hlášek do Powerpointu (tímto děkuji Korálkovi, který, když viděl, jak se trápím s erárním OpenOfficem, mi okamžitě půjčil svůj noťas, načež zmizel na Orklympiádu, protože mě samozřejmě ta možnost hláškování v PP napadla až na FF).

Skotsko nejen po stopách HP mělo epický úspěch (psáno pro ty, co nesnášejí nesmyslné používání slova epický). Je to vlastně prezentace fotografií, nic více, nic méně, ale nestálo to za to? Chtěla bych to zopakovat na Parconu a jen doufám, že na to dostanu Velký sál (měla jsem tam sakra narváno, tak... možná...)

Mary Sue ve Star Trek novelách II byla snad ještě úchylnější než vloni. Alespoň jsem při studiu materiálů tolik netrpěla. Trekkies si přejí pokračování, a já ještě nějaké materiály mám, takže...

Ztracené scénáře Hvězdných válek, díl třetí (a poslední) byly též humorné. Ještě že to Lucas nenatočil. Co by byl šestý díl bez princezny Leyi v bikinách?

Jak přednášet – to mělo opět až nečekaný úspěch. Nejdřív mě umístění do „jedničky“ šokovalo, potom jsem uznala, že bude-li Františka přetahovat, přece jen má na větší místnost právo, nakonec Františka nepřetahovala a já se nasáčkovala do Velkého sálu spolu s přibližně stovkou lidí. A bylo to skvělé. Jen se mnou nespolupracovali rozbíječi, které jsem tam měla tři, ale všichni seděli a ani nedutali, a já myslela, že dutnou, a že je budu moct využít... no, zas tak moc to nevadilo.

Promítání IMPS mělo spíše rodinný charakter (aspoň vzhledem k velikosti místnosti), neb většina Imperiálů seděla v hospodě, a to je jim podobný. Vypadá to, že už asi moc titulkovat pro con nebudu, sežere to šíleně času (tohle konkrétně asi 12 hodin čistého), je to stres, a vůbec.

Překvapení a poznatky

- na autorském čtení 77 lidí! A to bylo v deset v noci!

- zaslechnuto: „Letos je Mary Sue úplně všude!“ (u programu, naprosto cizí lidé, naprosto znechuceně)

- čajovníci se už během druhého dne naučili mé objednávky nazpaměť, stačilo, když jsem se objevila a hned to hádali

- MI opravdu ničí mozkové buňky, závěrečný IQ test byl schopen nějak zodpovědět jen Cába, a ten nedokázal napočítat do sedmi...

- MI má vliv na vnímání čteného („Místo brusinky čtu holinky a místo mandle čtu nudle a pak se divím,“ pravila jedna z obětí v čajovně.)

- výběr jídla byl natolik široký, že jsem jen dvakrát měla totéž, v Sokolovně se konečně dalo najíst, objevila se zmrzlina a vůbec se to strašně zlepšilo

- dáte-li fyzikům ke čtení Top dívku, vymyslí rovnice vyjadřující teorii intimity. A pak že podvratná literatura k ničemu není

- Vietnamci mají všechno

- čtete-li příšernou fanfic anglicky nahlas se skotským přízvukem, dá se přežít

- Invazi (aka to, co jsem nevydala, dle vyjádření mé právničky – zdravím Ness) už má nejen Františka, ale i Egon a já furt mám takový špatný pocit, jestli jsem mu to nevnutila, ale je fakt, že jsem se jen chlubila profesionálovi! Já nepočítala s tím, že to bude chtít! Dokonce jsem kvůli němu ze seznamu vyhodila jednu osobu (stejně se chystá třetí dotisk, takže je to jedno, ale...)

- sléz. Po tolika letech šílení ze ztrácení hlasu konečně použitelný prostředek proti tomuto. Kromě toho má její odvar jasně tyrkysovou barvu...

... bude doplněno (snad) časem

Upomínkové pFFedměty
- vějíFF. Velmi praktický, měl vysoký koeficient ovívání.
- látková taFFka. Říkala jsem Vaškovi, že když je bude mít, tak si ji koupím. Bohužel byly velice oranžové a poněkud silnější (což je zase výhoda, že vydrží delší dobu), takže se mi naprosto nehodily. Ale je dobře, že byly, lidi to začali nosit a bylo to pěkné.
- propiFFky. Fajn, když vám dopíše vaše vlastní.
- bloček s propiFFtičkou, úžasný, skvělý, dokonalý (jsem úchylná na bločky), musel být můj!
- a klasika klasik - plaFFky a triFFka
Vybrat si mohl každý.

Moji lidé

Affaia, s kterou jsme konečně pořádně pokecaly, když skončila linie

Bruxa, která byla tak tichá a nevtíravá a skoro pořád nablízku, že mi trvalo celý den si zvyknout, že už odjela

Gwen, která tolerovala můj binec a mizení a skoro ani nechrápala a nekníkala a byla velice použitelná jakožto všemožná pomoc a budíček a kamarádka do nepohody

Lejdynka, díky které jsem mohla procvičovat anglickou konverzaci, a s kterou se tak úžasně vymýšlí ujeté nápady

Ness, která je čím dál tím studnicovitější

Zuzka, co mě naučila drátkovat a pomohla, když už jsem ztrácela trpělivost a byla jsem nevrlá

...a strašně moc dalších, co nechci všechny jmenovat, protože bych stoprocentně na někoho zapomněla. Taky mi vadilo, že jsem někdy měla dojem, že mě hromada lidí kolem mě izoluje od jiných lidí, s kterými bych třeba taky ráda mluvila. Ale tak je to vždycky. Mám ráda příliš moc lidí!

No, pořád lepší, než opačná možnost, že...

Cesta zpátky

pohodlným, klimatizovaným busem, byla luxus. Každý rok jsou busy lepší. Jo, příště to využiju i na cestu tam...

Shrnuto a podtrženo

Letošní FF bylo jedno z nejlepších. Napsala bych, že nejlepší, ale na to je to příliš čerstvé.

Uvidíme se v srpnu na Parconu!

(Kdo to neví, tak to je letošní FFS.)